Na hladině tichého jezera se odráží zlatý soumrak…
Muž, který tiše odplouvá, se nechává unášet vzpomínkami, tichem, bolestí i nadějí…
Ve světle zapadajícího slunce se zjeví anděl – syn –
„chlapec, který nikdy nevyroste… “
Pořád a pořád stojí na břehu mezi světy, bdí nad ním a nese lásku, která nikdy neumřela…
Jejich vzájemnou lásku jim nikdo nikdy nevezme napříč dimenzemi…
Tento obraz je tichým svědectvím o síle rodičovské bolesti – a zároveň o tom, že žádná láska nezmizí, jen se promění…
A někdy,
Když se opravdu ztišíme
Uslyšíme…
Jemný šepot
Křídel
Anděla